V roce 2005 podepsalo okolo 1300 občanů petici s názvem „Vážíme si stromů“ proti vykácení lipové aleje v ulici 28. října. Na začátku tohoto roku byla vykácena téměř celá jedna strana předmětné lipové aleje. Stalo se tak bez souhlasu zastupitelstva města a bez jakéhokoliv informování veřejnosti formou veřejné diskuze, proti vůli více než 1300 občanů.
„Člověk a stromy. Žijí spolu od nepaměti a my můžeme dodnes obdivovat moudrost a prozíravost našich předků. Když Marie Terezie nařídila zakládat podél cest aleje, myslela prý hlavně na armádu, aby vojáci nemašírovali po vyprahlých silnicích a mohli se osvěžit ovocem, Její syn Josef II. nařídil svým učitelům, aby povznesli a rozšířili sadaření mezi prostý lid…“
I moudří a vlivní našeho města pro nás budoucí vysadili parky, aleje, stromy, ze kterých se můžeme radovat až dodneška. Můžeme? A budeme ještě dlouho? Moudří a vlivní současného města již stromům nepřejí. Ano, pro kácení se vždycky nejde argument – napadení houbou či jiným parazitem, bezpečnost chodců, padající větve, rekonstrukce silnice…A tak stromy v našem městě pomalu mizí.
Zmizí i významný krajinný prvek – téměř stoletá lipová alej „k nádraží“?“
Tak jsem se ptala v létě roku 2012, po téměř deseti letech bojů o tento významný krajinný prvek našeho města.
V roce 2005 podepsalo okolo 1300 občanů petici s názvem „Vážíme si stromů“ proti vykácení lipové aleje v ulici 28. října. Jejich přání bylo tehdejším vedením města vyslyšeno a záměr kácení se zastavil.
Na začátku tohoto roku byla vykácena téměř celá jedna strana předmětné lipové aleje. Stalo se tak bez souhlasu zastupitelstva města a bez jakéhokoliv informování veřejnosti formou veřejné diskuze, proti vůli více než 1300 občanů.
Radnice uvádí, že důvodem pro kácení není rekonstrukce ulice (na tu nejsou peníze), ale zhoršený zdravotní stav stromů a z toho plynoucí nebezpečí pro občany. Ano, je to pravda, o stromy se desítky let nikdo nestaral, a proto jejich zdravotní stav není vynikající. Není ale natolik špatný, aby nemohly být ošetřeny zdravotním řezem či statickým zajištěním a takto zůstat na daném místě další desítky let. Celá údržba by byla jistě levnější než vykácení a případná náhradní výsadba.
Vzrostlá zeleň ve městě je nebezpečná pouze při působení přírodních živlů jako jsou vichřice. Nejznámější z nich za poslední dobu – Kyrilla i Emu, přestála lipová alej bez poškození, na rozdíl od nedalekých lesních pozemků. V těchto případech (jedná se pouze o několik hodin za rok), lze využít integrovaný varovný systém města, odklonit dopravu a zakázat vstup jako při povodních. Tak lze předejít možným zraněním, po zbytek roku (tj. více než 8750 hodin za rok) mohou plnit svoji ekologickou funkci – zlepšovat kvalitu ovzduší, tlumit hluk a vyrovnávat teplotní extrémy.
Pokácením této části lipové aleje vznikla nevyčíslitelná ekologická a estetická újma, kterou již na tomto místě nebude možné ve stejné míře nikdy nahradit.
Přemýšlím, jak by daný problém řešili naši předkové? Ale ti by se asi do podobné situace – a tedy i argumentace špatným zdravotním stavem lip – vůbec nedostali. Sice nedisponovali technikou, jakou máme k dispozici dnes, ale i s dostupnými prostředky o stromy pravidelně pečovali, ošetřovali je a starali se, aby zůstali nám budoucím.
Přejme tedy stromům i nám všem moudřejší „moudré a vlivné“, kteří budou svá rozhodnutí pečlivě zvažovat a budou se opírat o rozhodnutí vzdělaných odborníků.
Sofia Hladíková, členka rady SZ v Královéhradeckém kraji (sofie.hladikova@zeleni.cz)