RADNIČNÍ PERIODIKA A NOVELA TISKOVÉHO ZÁKONA

Novela tiskového zákona, která platí již více než rok, zavedla zcela nový právní pojem: periodický tisk územního samosprávného celku. Stanovila pro něj povinnost objektivně a vyváženě informovat o dění v obci a poskytovat prostor pro názory zastupitelů. Samosprávy si však s novou právní úpravou příliš nevědí rady, často i kvůli tomu, že evidentně chybí dobrá vůle. Typickým špatným příkladem je třeba týdeník Radnice v Hradci Králové. Zároveň však legislativa poskytuje řadu vodítek, jak by správný městský či obecní zpravodaj vypadat měl.

 

Jádro sdělení obsahuje § 4a zákona č. 46/2000 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku: „Vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku je povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které vyjadřuje názory členů zastupitelstva územního samosprávného celku, týkající se tohoto územního samosprávného celku.“ Zatímco poskytování objektivních a vyvážených informací je terminologie známá z oblasti veřejnoprávních médií, „přiměřený prostor“ je trochu vágní pojem a výklady se dost radikálně různí.

 

Výklad nalezneme v důvodové zprávě ke zmíněné novele. Cílem nové právní úpravy je podle ní „odstranění diskriminace ve zveřejňování informací, posílení zájmu na poskytování vyvážených informací, zamezení zneužívání těchto periodik jednou politickou stranou nebo jiným uskupením majícím většinu v zastupitelstvu a následné posílení názorové plurality ve veřejné diskuzi v dané obci.“. Na druhou stranu však zpráva zdůrazňuje, že je „vždy třeba respektovat právo vydavatele radničního periodika (…) na finální podobu periodického tisku“. V posuzování přiměřenosti prostoru pro jednotlivá politická uskupení pak lze odkázat na starší rozsudek NSS č. j. Vol 15/2006-20, který, byť v jiném kontextu, uvedl: „Vyváženost a rovný přístup do veřejnoprávních médií nelze chápat mechanicky jako absolutní rovnost kandidujících subjektů, nýbrž pohledem tzv. odstupňované rovnosti“ s tím, že zastoupení politických subjektů by mělo být „přiměřené jejich politickému a společenskému významu“.

 

Za naprosto nepřiměřené účelu zákona lze v tomto světle považovat úpravu, kterou pro uveřejňování opozičních příspěvků stanovila již zmíněná královéhradecké Radnice. Ta vychází jako týdeník, přičemž však opozice může publikovat pouze 4x ročně (tedy jednou za 3 měsíce, zhruba v každém 12. čísle), a to v maximálním rozsahu, který odpovídá zhruba 1/3 tiskové strany. Naopak v řadě jiných zpravodajů uveřejňování opozičních názorů funguje bez problémů na základě dohody, avšak bez jednoznačně stanovených pravidel.

 

Ke způsobu, jak chápat texty, publikované v radničních periodikách, se vyjádřil i jeden ze spolutvůrců zákona a expert na otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek. Ten v rozhovoru, který poskytl Hospodářským novinám krátce po přijetí novely, sice přiznává, že zákonné formulace jsou místy poněkud neurčité, zároveň se ale podle něho jedná o „silné sdělení státní moci, která říká, že periodikum má být vyvážené a objektivní a že mají mít zastupitelé prostor na názor. Doposud to spousta radnic vysloveně odmítala.“ Kužílek se vyjádřil i k častému argumentu, že radniční zpravodaje nemají politický charakter a jsou pouze informačním servisem či souhrnem zajímavostí o dané obci: „Je nutno si uvědomit, že jakákoli informace, o které politici rozhodují, má politický podtext. Jediným řešením je dosáhnout, že vedle oficiálního sdělení zazní i alternativní názor, obvykle hlas opozice.“

 

Novela zákona umožňuje, aby zastupitelé vymáhali uveřejnění svých názorů i soudně. Kužílek i autoři důvodové zprávy jsou přesvědčení, že právě judikatura nejlépe určí, jakým způsobem má být přiměřenost prostoru pro opoziční názory chápána. V této souvislosti je zajímavý první rozsudek, který již padnul. Opoziční zastupitelé města Krupka se obrátili na soud s tím, že vedení města jim nepřiměřeně zkrátilo a tím pádem i zkreslilo jejich článek, ve kterém kritizovali prodej městských pozemků. Okresní soud v Teplicích jim dal svým rozsudkem č. 18 C 291/2015-69 za pravdu a mimo jiné zmínil, že rozhodujícím parametrem pro zveřejnění je to, aby opoziční text svým rozsahem příliš neohrozil dostatek prostoru v daném periodiku. Soudní postup lze proto jednoznačně doporučit i opozičním zastupitelům v Hradci Králové, neboť si lze zcela jistě představit i mnohem větší frekvenci i délku jejich příspěvků, která by dostatek prostoru v Radnici nijak neohrozila.

 

Opozičním zastupitelům lze v souladu s informacemi, které jsou aktuálně k dispozici, doporučit, aby usilovali alespoň o to, aby:

  • vždy, když je v radničním listu citováno vedení města, zaznělo i vyjádření odlišného názoru některého zástupce opozice. Je na jejích představitelích, aby se sami dohodli na principu střídání či věcné příslušnosti k jednotlivým tématům. Vzhledem k judikatuře je nicméně v pořádku, bude-li rozsah opozičního vyjádření kratší než názor vedení obce.
  • byla pro zveřejňování názorů zastupitelů přijatá jasná pravidla. Prostor by však měl být natolik přiměřený, aby skutečně umožňoval vyjadřovat se k aktuálním tématům. I když je možné délku i četnost příspěvků omezit, lze za rozumnou míru považovat např. možnost vyjádření v každém druhém čísle časopisu a v rozsahu max. jedné tiskové strany.

 

 

Michal Kudrnáč,

předseda krajské organizace Strany zelených v Královéhradeckém kraji a opoziční zastupitel v Náchodě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *